STOP! ČERVENÁ, i přesto jedu dál. A vy?

Milé čtenářky, vítám vás v mém virtuálním přístavu. Cílem těchto mých stránek je vytvořit zde prostor, který je určený vám, abyste se měly kde zastavit, nadechnout a přemýšlet o svém životě a emocích. Vydejte se se mnou na cestu životem plnou zamyšlení a objevování prostřednictvím červených slov.

V životě často přicházejí varovné signály, které nám říkají, že bychom měly zpomalit nebo změnit směr. Bohužel, mnohokrát je ignorujeme a pokračujeme dál, až dokud nás život nepřinutí zastavit se. Vím, o čem píši, v mé knize jich zmiňuji hned několik.

Každý z nás má svůj příběh, a právě tyto příběhy jsou naše nejcennější životní lekce. V článcích na mém webu sdílím své osobní zážitky a situace, které mě naučily se zastavit a zamyslet se. Každý příběh má svou jedinečnou hodnotu a skrývá v sobě poselství pro vás, které může být klíčem k pochopení sebe sama.

V mé knížce Chyť vlnu a nech se svéZt sdílím momenty varovných signálů i následné životné lekce, které vyplynuly z jejich dostatečného nevnímání. Knihu jsem se rozhodla napsat proto, abych na vlastních zkušenostech ukázala ženám, jak je důležité se v tomto rušném životním moři občas zastavit a zamyslet se nad směrem, kterým plujeme. Poslání mých řádků je, aby se čtenářky poučily z mých chyb a nemusely procházet stejnými bouřemi a narážet na nebezpečné útesy. 

Toto je můj oblíbený citát z knihy Chyť vlnu a nech se svéZt, protože až přesně v této chvíli života jsem pochopila, co se opravdu děje, a jak moc je vše propojeno. V té rychlosti života jsem si nikdy neuvědomala, jak vše souvisí se vším

Jen jsem si neustále přišla, jak v bludkém kruhu a místo, abych se opravdu jen na malou, malinkatou chvíli zastavila a naučila se to se takhle na chviličku zastavit, mačkala jsem "pedál" života stále více v domnění, že to vše stihnu. To ale nebylo řešení, problém se začal objevovat ve více oblastech. 

Stále více a více docházelo k situacích, kdy mi hlavou opakovaně probíhaly věty ...

Já všechny, naprosto dokonale a stíhala jsem je v některých okamžicích na své plavbě životem po rozbouřeném moři a opakovaných bouřích i několikrát za den, než jsem si uvědomila, že vše souvisí se vším a ... A než jsem pochopila, že tahle souvislost funguje i obráceně, a že když v dobrém změním jednu věc, začne se "to dobré" odrážet i v ostatním sférách mého života.

A právě tato věta "Jak dlouho dokáže člověk obelhávat sám sebe, než mu opravdu dojde, co se děje???" je posláním mých řádků, jak v příbězích na mých webových stránkách, tak i v mé knize Chyť vlnu a nech se svéZt. Stále nemám ráda pravidelnost, ráda žiji "tady a teď, ráda pluji na vlně, i proto svým způsobem nemám ráda diář a zapisování si do něj pro mě bylo dříve něco, co jsem nestíhala, natož se ještě do něj někdy pochválit. Frčela jsem a stále ráda frčím v blbenkách, ale chápu, že to zastavit se "nám nejde".

Ráda bych, aby "vrácet se" na mé webové stránky se pro vás stalo příjemným rituálem zastavení a nadechnutí se. Aby to byl jen drobný zvyk a později ten malý drobný pozitivní návyk, který roztočí to bludné kolečko tím obráceným směrem, směrem k lepšímu. Vše souvisí se vším a vy tak postupně budete odcházet s pocitem, že jste udělala něco malého drobného. Zastavila se, nadechla se, zkontrolovala směr plavby a otočila kormidlem tím správným směrem. Vím, že to nepůjde hned, také jsem začínala. Já třeba začínala tím, že jsem si svůj návyk napsala na blbenku, abych si na něj vzpomněla. 

Kdy je alespoň malá šance v průběhu dne, že by to šlo. Malý drobný pozitivní návyk třeba před vyčištěním zubů, takový malý rituálkem, kdy si řeknete STOP! Červená a na chvilku, opravdu jen na chvilku se zastavíte, začtete se a zkusíte pochopit, co vám ta červená slova, která nejsou moje, ale vaše, chtějí "říct". Naučit se číst jinak, naučit se číst mezi řádky směrem k vám, naučit se číst sama v sobě. 

Každé červeně zvýrazněné slovo v mých článcích má svůj význam a je určeno k tomu, abyste se nad ním zastavila a zamyslela. Tato slova jsou jako majáky na vaší plavbě životem, které vám mají ukázat směr cesty a upozornit vás na důležité momenty.

Když se na takové slovo podíváte, co ve vás vyvolává? Je to pocit úlevy, klidu nebo strachu, bezmoci, rozčarování či snad naštvání? Pro mě už je to teď slovem pro zastavení se. I teď když článek píši, tvořím, zvýrazňuji a kontroluji, se zastavuji a přemýšlím nad ním, směrem k vám i směrem k sobě. Červená slova jsou pro mě symbolem momentu, kdy si dovolím zpomalit a uvědomit si sama sebe. Je to chvíle, kdy můžu přemýšlet o emocích, svých rozhodnutích a směru, kterým se v životě ubírám.

Jsou pro mě signálem k tomu se na své plavbě životem zastavit. Jaký signál vám váš život právě teď vysílá? Jsou to varování nebo povzbuzení? Když se zastavíte a nasloucháte, co slyšíte? Uvědomit si tyto signály a reagovat na ně je klíčové pro náš vnitřní klid a spokojenost.

Zároveň je důležité pozorovat emoce, které to v nás vyvolává. Jaké emoce cítíte, když čtete tento článek? Je to radost, povzbuzení, inspirace, láska nebo smutek, strach, naštvaní, bezmoc a v hlavě věty typu:

Všechny tyto věty znám, naprosto dokonale ... pak jsem ale pochopila, že jsem to já, kdo řídí můj život. To já jsem tím kapitánem mé plavby životem a je tedy na mně, jakým směrem otočím svoji loď, zda ponechám směr "té se to píše" a dalšímu kroku, že už tohle nikdy nechci číst nebo vypluji směrem to chci číst, chci se zastavit, chci ji nechat k sobě promluvit skrz červená slova a číst mezi řádky. 

Moje milé čtenářky, já všechny ty vaše emoce chápu, já je moc dobře znám. I ty, kdy si říkáte, že zavřete ten článek a probleskne vám hlavou "Tohle nikdy, tohle už nikdy nechci číst.", ale budu moc ráda, pokud k tomuto rozhodnutí dojde, že po čase najdete cestu zpět. Tak jako se to nakonec povedlo mně a to úvodní video kurzu osobního rozvoje jsem doposlouchala.

Pochopení svých emocí je klíčem k sebepoznání a ke schopnosti se s nimi vypořádat. Velmi ráda teď používám větu: "Když už to o sobě vím, tak i když změna může znamenat nepohodlnou cestu, tak pokud to vidím, mohu s tím něco udělat." Problém je, pokud se řídím stále stejnou šablonou malé holčičky nebo přísného rodiče a jedu si dál "tu stejnou" se stále se zvyšující rychlostí, dokud nenarazím ... pak se nic nezmění ... dokud to totiž i nevidím ...  

Někdy nás ani ten náraz nezastaví, zvláště ne mě, ženu beranici", která se pak do toho opře ještě s větší razancí, kdy věří, že prorazí i zeď. Ještě dnes se mi stává, že neposlouchám své varovné signály. A vím, že se mi to bude stávat i nadále, zvláště když dělám to, co mě baví a naplňuje a pak je i pro mě problém se zastavovat. Ale i já mám své přístavy a vím, kdy je čas spustit kotvu, zakotvit u pláže, na které si odpočinu a naberu sil než popluji zase dál a také vím, že to rozhodnutí, kdy to udělám, je na mně. 

Najít si čas na sebe a udělat si revizi toho, kam pluji.

Udělat si revizi, zda kormidlem otáčím tím správným směrem, protože to, co zažívám a prožívám, se odráží ve všech dalších oblastech mého života.

Milé čtenářky, doufám, že mé příběhy a lekce vám pomohou zastavit se, pomohou vám více naslouchat svému vnitřnímu hlasu a plout životem s větším klidem. Budu moc ráda, když vás červená slova vybídnout vracet se zpět do mého přístavu, ať už je vaše "proč" jakékoliv. Virtuálního prostoru, ze kterého pak budete vyplouvat dál na plavbu svého života v uvolnění a radosti. 

Na podporu této plavby jsem pro vás jako dárek vytvořila ebooky, které vás provedou procesem, jak se zastavit a číst nejenom mé řádky, ale především číst mezi řádky, číst sama v sobě. Objevíte skrz ně hlubší význam plavby života vnitřního klidu a harmonie.

Děkuji vám, že jste si přečetly tento článek, pochvalte se za to, že jste se dokázala zastavit a budu ráda, pokud jsem vás inspirovala k tomu číst dál. 

Věnováno Magdě, výzvě spuštění kotvy, kdy věřím, že zakotví nejenom v mém virtálním přístavu, ale i u mně, protože fotku s ní jsem našla až v roce 2020.