Příběhy

Krátké příběhy, krátké zastavení

Motivace jako dvojsečná zbraň

Kdo z nás by nechtěl poskytnout svým dětem to nejlepší? Motivace k tomu, aby naše děti měly všechny možné příležitosti pro svůj růst a rozvoj, je neuvěřitelně důležitá a ušlechtilá. Ale v tom zápalu často zapomínáme na sebe. Jaký dopad to může mít na naše vlastní životy?

Navigace k lepšímu já aneb plavba seberealizace

Investice do sebe je tou nejlepší plavbou, na kterou se můžete vydat. Sebevzdělávání není jen o získávání nových znalostí, ale také o objevování a rozvíjení sebe sama. Je to cesta, která vás může přivést k hlubšímu pochopení sebe sama, posílit vaše sebevědomí a ...

Konec nebo začátek?

A zatímco se mi plnil můj dětský sen, čas běžel a nastal čas loučení. Ale jak už to tak v životě bývá, něco končí a něco nového začíná a já jsem velmi vděčná, že jsem měla v lednu jeden ze svých další ztřeštěných nápadů, který by moje babička jistě okomentovala svými slovy ...

A najednou tu nestála

Ztráta blízké osoby je jako náhlá bouře na moři, která nás uvrhne do neznámých vod plných emocí a bolestí. Naše životní plavba, která byla kdysi klidná a předvídatelná, se náhle mění. Vlny smutku a zármutku nás mohou unášet, a my se cítíme ztraceni na širém oceánu. A najednou tu nestojí, ta babička, která na všechny mé nápady a mé bláznivé sny vždycky řekla:

A najednou tu nestál

Příběhy dvou mamin, co si dovolily snít a za svými sny si jít, najednou dostal tvrdé rány osudu. Obě si moc rády plníme sny, ale ani ve snu by nás nikdy nenapadlo, že se obě budeme se čtyřnohými mazlíčky loučit ve stejné době. Bolest ztráty tak byla dvojnásobná. Co s tím? Plakat, křičet, mlčet, dusit v sobě???

Letmý pohled

Patnáct let jsme se potkávali, patnáct se bez pozdravu míjeli. Oni nevěděli, já ano. Oni nevěděli, že mi stačil jen letmý pohled, jen je zahlédnout, aby si člověk uvědomil, že „nemá“ starosti nebo jen velmi malé. Neustále mám na očích, jaký je to dar mít zdravé dítě a neustále díky nim mohu prožívat tu radost z pomoci. Jen letmý pohled někdy stačí …

Předčasné loučení

"A to ho za rok dáte?" najednou mi hlavou projela ona otázka. Kdo z nás vlastně ví, co bude za rok? Opět jsem pocítila její absurditu. Neptejme se, žijme.

„Mami, my chceme štěňátko.“

Miluji přání a ještě raději přání plním. A tak si to přání mých dcer na mě počkalo do doby, kdy jsem si já splnila své přání, přání napsat knihu. A přesně v tuto chvíli mi došlo, že jsem se právě stala „obětí“ nesprávného přání, reps. že jsem si přála špatně.

Pes pro tebe

Psí oči mě nikdy neoblomily, ani následně ty smutné oči mých dcer, když jsem jim naprosto rozhodným skoro až podrážděným hlasem vždy odpovídala, že nepřipadá v úvahu mít pejska. Měla jsem dost práce starat se o členy domácnosti, natož o pejska v paneláku bez výtahu. Ale život má někdy zcela odlišné plány ...