PROČ? PROTOŽE …. aneb děti nás učí

Vše začalo v době, kdy byly mé děti malé. Každý z nás se už nejspíš setkal s tím, kdy vám malé dítě položí otázku: „Proč?“. Většinou vás pak čeká slovní přestřelka. Pokaždé, když tuto fázi ustojíte nebo se vaše reakce, byť jen o kousek oproti té minulé, zlepší, pochvalte se. Tohle je zaručený trénink asertivity a jeho bonusem je, že je zcela zdarma, a jak už víme, každý zlepšující se výkon je nutné náležitě docenit.

Pro maminky malých dětí, pro které je toto zvídavé období zcela typické, doporučuji změnit úhel pohledu, zachovat klid a věnovat se v této chvíli výuce českého jazyka, kdy v první třídě oceníte, že jste s tím začala ve velmi raném věku. U „proč“ dodejte, že je věta tázací a u vašeho „protože“ věta oznamovací. Pokud ucítíte, že byste ráda tuto komunikace ukončila, vsuňte do dialogu větu přací „kéž“, a pokud se vám to nevede a končíte rozčilením, dodejte, že se jedná o větu rozkazovací. Když nic, tak tomuto učivu bude určitě ve škole rozumět a vy si tak ušetříte čas při domácí přípravě s prvňáčkem.

Děsivé je, pokud jsou tyto věty generační, tzn. pokud je velmi dobře znáte i z úst vaší babičky, maminky a možná i tetičky. 

Úhel pohledu můžete změnit i u dětí, které již druhům vět rozumí. V tomto případě zaměřte pozornost zcela odlišným směrem.

Pokud už máte doma puberťáka, soustřeďte se na svaly obličeje, které při odpovědích používá, pokud tedy vůbec něco řekne. Někdy možná dochází pouze k mimické odpovědi. V tu chvíli věnujte plnou pozornost tomu, jaké svaly to jsou, a pokud se jedná o větší razanci, využije zaručeně i svaly v oblasti ramen a krční páteře. Milé maminky, není nic jednoduššího, než to pak zopakovat a klidně dvakrát. Jak se říká, opakování je matka moudrosti a my jsme ženy moudré, proto si z toho vezměme to, co nám prospívá.

Vezměte své vzdorující okolí jako inspiraci, ať už jsou to předškoláci, puberťáci nebo třeba protivná kolegyně či nepříjemný šéf …

Máme na výběr. Buď se soustředit na to, co nám neprospívá nebo začít s tím, co nám prospívá. Děláme to pro sebe, pro svoji vnitřní krásu a sílu. A pokud ještě přidáme dlouhý nádech a výdech, jsme o krůček blíž k našemu vnitřnímu klidu. V pokročilejší fázi tohoto cvičení můžeme ještě vykouzlit úsměv na tváři, protože jsme ženy moudré a víme, že s úsměvem jde všechno líp.

Závěrem bych chtěla poděkovat „mým dětem“, žákům 3.C až 5.C, za to vše, čemu všemu novému mě naučily. A hlavně za neuvěřitelné zážitky, které jsme společně prožily při plnění malých i velkých přání. Byla to neuvěřitelná plavba a já vám moc přeji, ať vyplujete s úsměvem i do další etapy vašeho života. 

Můj dětský sen "být paní učitelkou" si na splnění počkal neuvěřitelných 30let, ale stál za to. 

Děkuji patří i směrem k rodičům. Všem vám přeji, ať se vám daří, jak v pracovním, tak i osobním životě, a když se budete potřebovat na chvíli zastavit, v mém virtuálním přístavu vždy najdete místo pro zakotvení.