Předčasné loučení

Je až neuvěřitelné, kolikrát jsme se, já i moje dcery, s touto otázkou v poslední době setkaly. Všem třem nám bylo jasné, že to bude bolavé, ale rodiny, ve kterých tito asistenční pejsci pomáhají, si postižení nevybírají. A i přesto, že žijeme v době, kdy už existuje i umělá inteligenci, potřebují vzhledem ke svým zdravotním omezením právě zvířecí pomocníky. Zatím nikdo jiný jejich „práci“ neumí.

Důležitost těchto zvířecích pomocníků nelze podceňovat, protože přinášejí nejen praktickou podporu, ale i emocionální stabilitu a bezpečí. Tito pejsci se stávají nepostradatelnou součástí každodenního života lidí se zdravotním omezením a jejich pomoc je nenahraditelná, takže loučení za rok při skončení předvýchovy je vzhledem k výše uvedenému jen střípkem bolesti. Když si uvědomíme, jak obrovský dopad má asistenční pejsek na život člověka s postižením, vidíme, že naše vlastní ztráta je malá ve srovnání s přínosem, který tato zvířata přinášejí.

Asistenční pejsci poskytují neocenitelnou pomoc a nezávislost lidem, kteří by jinak byli odkázáni na neustálou podporu ostatních. Každodenní úkoly, které my považujeme za samozřejmé, se díky těmto pejskům stávají pro osoby s postižením zvládnutelnými. A tak, i když je loučení s pejskem po roce těžké a bolavé, vědomí, že náš čtyřnohý přítel pomůže někomu získat zpět část jeho svobody a důstojnosti, nám přináší útěchu a smysl.

Díky soustředění, kde jsme se setkaly s asistenčními pejsky i s lidmi, kteří jsou na jejich pomoc odkázáni, jsme si rychle uvědomily, v jakém přepychu vlastně žijeme, když si například můžeme vybrat snídani očima i místo, kde se společně nasnídáme. Lidé s postižením zraku takovou volbu nemají a jsou odkázáni na pomoc druhých i svých čtyřnohých mazlíčků. Zatímco my si užíváme svobodu, kterou nám naše zdraví umožňuje, oni musí denně překonávat překážky, které si ani nedokážeme představit. Tito jejich pejsci nejsou jen pomocníci, ale stávají se očima a ochránci svých majitelů, takže s tímto veškerým uvědoměním mnou otázka na loučení pokaždé negativně zarezonovala.

A s tímto pocitem jsem se podívala i na svoji kamarádku a nadechovala jsem se k odpovědi, kterou jsem měla pocit, že jsem za ty poslední dva měsíce, co jsme měly asistenčního pejska v předvýchově, řekla snad tisíckrát.

A pak přišel den, kdy jsme zvedla mobilní telefon a tónem, který ani nešel určit, kolik v něm bylo bolesti, lásky i bezmoci, jsem zaslechla.

"Ja vím," pronesla jsem jak nesoucitněji jsem dokázala, "já vím", zopakovala jsem svoji odpověď ve snaze zmírnit její bolest.

Ano, měla jsem to být já, kdo se bude loučit s pejskem, ne moje kamarádka.

Skon dvouletého kavárenského pejska nás všechny zcela zaskočil. Seděly jsme zrovna na florbalovém zápase, když jsem zaslechla z úst mé dcery, že se na sociálních sítích objevil příspěvek, který oznamoval, že Olík již není mezi námi. A i přes veškeré doufání, že příspěvek vyzněl chybně, se ona zpráva během chvíle potvrdila.

I přesto chtěl každý z dotázaných znát odpověď na tuto svoji otázku a teď jsem tu měla kamarádku se srdcem plným bolesti a odpovědí, která nedávala smysl. A zcela jiný smysl dostala i moje stále ještě nevydaná kniha. Byla už nějakou dobu napsaná a společně s kamarádkou „z kavárny“ jsme se smály příběhům, které byly opravdu skutečné, i když zněly až neskutečně. Ale skutečným se v tu dobu stal bohužel i fakt, že řádky uvedené v mé knize o čtyřnohém panu Božském budou zaplňovat naše srdce bolestí. Nikdy by mě totiž ani ve snu nenapadlo, že cestou od napsání mé knihy k tomu „vyjít“, se můj text promění v bolestně vzpomínkový a dá mi jasný důkaz toho, že to, co máme teď, už zítra nemusíme mít. 

A tak cesta k vydání mé knihy musela projít ještě procesem vyrovnání se ztrátou psích mazlíčků, protože tak jako jsme se rozhodly před pár lety s kamarádkou každá chytit svoji vlnu a nechat se svéZt a splnit si své sny, bohužel i bolest ze ztráty čtyřnohých mazlíčků nás zastihla ve stejném období. Ten náš asistenční pejsek sice nadále žil, ale bohužel loučení přišlo o několik měsíců dříve.

Věnováno s nekonečnou láskou Olíkovi, navždy v mém srdci, navždy v našich srdcích.