Další lok kávy a já cítím, jak mi po tvářích stékají slzy ...

Slzy vděku. Pohledem zabrousím ke svým dvěma dcerám, které právě snídají čerstvě upečené palačinky namazané jejich oblíbenou čokoládovou pochoutkou. Sedím a cítím, jak má náš byt hodnotu domova a ne jen hypotéky, kterou musím splácet. Vychutnávám si vůni své uvařené kávy i přítomnost čtyřnohého mazlíčka, který při této ranní siestě opět usnul. Sedím a cítím vděk, už to umím dovolit si nedělat nic …

Další lok kávy a já cítím, jak sotva zadržuji slzy …

Slzy vyčerpání. Levou rukou odsunuji židli v kuchyni, abych pod ní vytřela, pravou už utírám jídelní stůl a vlastně ani nevím kterou, do sebe kopu další lok svého kofeinového dopingu s přesvědčením, že mi dodá potřebných sil k tomu udělat těch milion věcí z mého seznamu. Je sice ráno, ale už teď mám pocit, že vše nestihnu a už teď přichází zase ten pocit selhání. A s tímto pocitem se zároveň snažím polknout slzy, které se chtějí prodrat ven, ale bojovnice beranice nikdy nepláčou. Rychle nasadím úsměv, abych ošálila svůj mozek a také své dcery. Cítím, jak bojuji nejenom se svým životem, ale i sama se sebou, ale s tímto vlastním vnitřním nastavením neudělám nic …

Chyť se …

Stalo se před pár lety … Každá buňka uvnitř mého těla křičela, ať se něčeho chytnu a konečně se zvednu, ale nešlo to. Řítila jsem se životem jako pilot formule 1 a překračovala doporučovanou rychlost. Pravidelná údržba nebo snad zastávka v depu byla nepřístupná a tak najednou přišel okamžik, kdy to bylo mé tělo, které tento závod zastavilo. Nečekaně, neplánovaně, neohlášeně, a ačkoli byl výhled z nemocničního lůžka na Pražský hrad krásný, chtěla jsem domů, domů ke svým milovaným dcerám. Věděla jsem ale, že pokud něco nezměním, bude mi příště ještě hůř, a tak jsem dala do uší sluchátka a rozhodla se, že s tím něco udělám …

Chyť se pomocné ruky …

Pustila jsem si další video z kurzu osobního rozvoje a pocítila obrovský vděk, že existuje někdo, kdo mi dokáže pomoci. Chytila jsem se virtuální ruky pomoci a pomalu se zvedala nejen z nemocničního lůžka, ale stoupala výše i má mysl. Najednou jsem si dovolila zase snít a za svými sny vyplout. Uvěřila jsem, že můžu znovu nastartovat svůj život, ale že mi tentokráte nepůjde o život samotný, ale o změny v mém životě.

Chyť vlnu …

Poslouchala jsem kurzy osobního rozvoje, stejně jako ty, které mi pomáhaly objevovat moji vnitřní i vnější krásu. Přijímala jsem cenné rady a plnila zadané úkoly. Nechala jsem se inspirovat těmi, kteří již zdolali podobné výzvy a společně s ostatními účastníky jsme se vzájemně podporovali. Najednou jsem si uvědomila, že na to nejsem sama. A tak jsem chytila vlnu a nechala se svézt... Začala jsem zase snít a za svými sny si jít. 

Chyťte vlnu a nechte se svéZt …

Stojíte u projektu splněného snu vydání mé první knihy „Chyť vlnu a nech se svéZt“ (vyjde již brzy) i vytvoření mých vlastních webových stránek, které mají za cíl sloužit jako bezpečný přístav pro ty, kdo v něm zakotví. Být společníkem tomu, kdo se cítí sám. Podat pomocnou ruku tomu, kdo ji potřebuje. Dodat odvahu tomu, kdo chce vyplout za splněním svých přání a snů a v neposlední řadě ukázat všem, že si mohou dovolit jen tak si číst, naučit se číst jinak a třeba jen malou chvíli nedělat nic.