Krátké příběhy, krátké zastavení

Vítejte v nové sekci. Sekci, kterou nám přinesl sám život, sekci, která vznikla na základě naší společné plavby.

Náš život nám v průběhu naší plavby přináší krom smíchu a radosti i okamžiky smutku a bolesti, a jak postupem naší cesty postupně zjišťujeme, ne všechny už byly dostatečně zahojeny. A jsou i takové rány, o kterých si myslíme, že již zahojeny jsou a pak se jich jen lehce někdo neúmyslně slovem dotkne a může to vyvolat pocity a reakce, které nám nejsou příjemné, které nás zaskočí, a které už nechceme prožívat.

Vyvolají v nás emoce, ve kterých nám není dobře. A přesně tohle se včera stalo i mně. Jen tak si poslouchám video z kurzu osobního rozvoje o vztazích a najednou přijde věta, která mi připomene něco, o čem jsem si již dávno myslela, že v hlavě nemám. V hlavě možná ne, ale možná ještě neuplynul ten potřebný čas k tomu, aby se rána zahojila úplně.

Děkuji čtenářům a čtenářkám za zpětnou vazbu, která mi na mé články přišla, protože aniž bych si to při psaní a tvorbě uvědomila, můžu i já svými řádky, i přesto, že je píši ve snaze pomoci, zasáhnout do rány, která bolí. Velice si vážím sdílení, které jste vůči mně překonali a pocitům, které mi odkryli. Tato vaše otevřenost mě přivedla k myšlence vytvoření krátkých příběhů. 

Téma už jsem dávno věděla a mám k němu dokonce i vytvořený eBook, jen bylo uloženo v mém počítači a čekalo na tu správnou chvíli, na tu správnou vlnu a tu chytám právě teď.

A touto naší plavbou se mi dostavil ještě jeden moment, který jsem vůbec nečekala, moment, že mé články čtou i muži, a že se připojují do mé skupiny Na jedné vlně. To byl pro mě moment, který jsem nečekala.

Teď ale nevím, jaká i/y mám psát v těch slovesech 🙂  protože knihu a citáty jsem směřovala směrem k pomoci nám vytíženým ženám a až pak jsem zjistila, že životní zranění, o kterých píši v mých článcích, mohou rezonovat i s muži. Tak, muži, vítejte a děkuji otevřenosti tohoto projektu. Číst společně, ženy i muži, to je přesah, který jsem vůbec nečekala.

Vítejte v sekci, „jen tak“ krátkých příběhů vhodných pro malé zastavení, když plujete kolem nebo když cítíte, že i jen těch pár řádků je pro tuto chvíli maximum, kterého jste dosáhli nebo dosáhly 🙂 I přesto se pochvalte.

I přesto, že příběhy budou jen o několika řádcích, přesto bych ráda zachovala myšlenku "zastavení se", protože leckdy i pouhý citát s námi dokáže zamávat. Vnímám tuto sekci jako šplouchání drobných vlnek ode mě směrem k vám, proto jsem se rozhodla, že zastavení bude mít symbol modré barvy.

S modrou barvou je často spojována důvěra. Modrá barva je zároveň považována za uklidňující a stabilní barvu, která evokuje pocit spolehlivosti, bezpečí a důvěry. Symbolizuje klid a mír a často v nás evokuje pocit relaxace a pohody. V přírodě modrá barva připomíná oblohu a moře, což přispívá k jejímu spojení s nekonečností a otevřeností a přesně tak cítím tuto sekci i já.

Slova pro zastavení budou mít v těchto článcích modrou barvu a ta první jsou, zastavte se a poděkujte si, "jen tak".  A můžete i veřejně. Na mých sociální sitích je příspěvek s názvem "Děkuji", připojte se a poděkujte si za to, že plujete nebo označte toho, komu byste rádi poděkovali.

Já dnes děkuji vám čtenářům a čtenářkách za společnou plavbu, za to, že čtete, za to, že píšete, protože nás to společně posunuje vpřed.