A najednou tu nestál

S kamarádkou "z kavárny" si moc rády plníme sny, ale ani ve snu by nás nikdy nenapadlo, že se obě budeme se čtyřnohými mazlíčky loučit ve stejné době. Bolest ztráty tak byla dvojnásobná. Příběhy dvou mamin, co si dovolily snít a za svými sny si jít, najednou dostal tvrdé rány osudu.

Skon, důvod, který mi bránil pořídit si jakékoliv zvířátko, se najednou stal skutečností. V našem případě žil náš čtyřnohý miláček dál, ale bohužel už ne s námi, a tak jsme si i my musely projít procesem ztráty. A řekněte dětem, které jdou do všeho naplno, že předvýchova končí dřívě a vezměte jim předčasně jejich splněný sen, sen mít štěňátko. 

Ano, za rok ano, na to jsme byly připraveny, ale i když jsme o tom předem věděly, fakt, že se z mnoha důvodů může stát, že jeho pobyt u nás může skončit dříve, jsme si nepřipouštěly. Dva měsíce, kdy jsme s Willíkem díky prázdninám mohly strávit každou minutu, vydaly sice za běžný rok, ale my se těšily na společné Vánoce, pobyt na horách … Bylo tolik plánů. A pak přišla „ne moc“, jak na straně mé, tak na straně Willíka a zdravotní stav nám nedával příliš na výběr, Mé otoky nohou udeřily v plné síle, i přesto, že jsem byla díky častému venčení a procházkám v mnohem lepší fyzické kondici.

Jen těžko byste do nějakého filmu vymysleli scénu, kdy sedíte na veterině s kamarádkou, které před pád dny zemřel pejsek. Na stejné veterině, kam tři dny předtím, vstoupila i ona, se svým Olíkem naposledy. Ale bylo jí teď tak smutno, že v rámci své vlastní „ozdravné“ terapie podstoupila i čekání s námi u zvěrolékaře, jen aby mohla být v přítomnosti čtyřnohého přítele, našeho VIP.

Fakt, že na rozdíl od mé kamarádky, jsme my měly na výběr a mohly jsme si vybrat i den rozloučení, měl hořkosladkou příchuť, ale rozhodně to nebyl takový šok jako když v kavárně zvednete telefon a váš život se náhle změní …

Během pár dní bylo najednou smutno ve dvou domácnostech, ve kterých je jindy tak veselo. Cítíte prázdnotu nejenom v bytě, ale hlavně uvnitř sebe. A jestli opravdu něco nechcete někdy slyšet, pak je to bolestný pláč svých dětí, který s touto situací přišel, a který vám rve srdce mnohem víc než vaše vlastní ztráta.

Ztráta zvířecího mazlíčka je jednou z nejtěžších zkušeností, kterou můžeme zažít. Mazlíčci se stávají členy naší rodiny, sdílejí s námi radostné i smutné chvíle a jejich nepřítomnost zanechává prázdnotu v našich srdcích. Když nás opustí, často cítíme hluboký zármutek, bolest a prázdnotu. Někdy si však neuvědomujeme, jak důležité je tyto pocity prožít a zpracovat, abychom mohli pokračovat v našem životě bez těžkého břemene v sobě.

Ztráta mazlíčka není jen fyzická, ale i emoční a psychická. Mnozí z nás mohou mít tendenci potlačovat své emoce, protože si myslíme, že musíme být silní, nebo že naše bolest není dostatečně významná. Opak je pravdou. Prožívání zármutku a jeho zpracování je zásadní pro naše duševní zdraví. Uvědomění si tohoto procesu nám může pomoci lépe se vyrovnat s našimi emocemi a najít klid.

Prožití ztráty je individuální proces a každý člověk jej zažívá jinak. Někomu může pomoci vzpomínat na šťastné okamžiky, které strávil se svým mazlíčkem, jiný může potřebovat více času na to, aby své pocity zpracoval. Je důležité si uvědomit, že neexistuje správný nebo špatný způsob, jak se vyrovnat se ztrátou.

Pro ty, kteří právě prožívají tuto bolestnou zkušenost, je důležité vědět, že nejsou sami. Mnozí lidé kolem nás prošli podobnými situacemi a mohou nám nabídnout svou podporu. Sdílení našich pocitů s přáteli, rodinou nebo s terapeutem může být velmi užitečné.

Pamatujte, že je naprosto v pořádku cítit smutek, a že proces hojení potřebuje čas. Je důležité nechat si prostor pro zármutek a zároveň se snažit nacházet způsoby, jak se postupně vracet k běžnému životu. Ztráta milovaného mazlíčka je těžká, ale sdílení a reflexe mohou být klíčem k nalezení vnitřního míru.